Galerie - Spojovaci prostredky

† 21. 10. 2011 | kód autora: Mu8
Spojovaci prostredky nejen armad CSLA - galerie byla vlozena a je k dispozici vpravo nahore v liste. Obrazky budou postupne pridavany a k nim by mely byt postupne razeny take nejake clanky :)    

Spojovací vojsko

† 21. 10. 2011 | kód autora: Mu8
Spojovací vojsko, spojovací příprava Spojení je základním prostředkem zabezpečení velení vojskům. Ztráta spojení znamená ztrátu velení a ztráta velení znamenala porážku a neúspěch v boji. V šedesátých letech se voják-jednotlivec musel naučit povinnosti bojového chování spojky. Pokud byl předurčen pro vyšší stupeň, šlo o výcvik vojáka jako motocyklové spojky - kurýra. V polovině sedmdesátých let byl tento institut opuštěn a i když ve skladech nedotknutelných zásob zůstaly možná i tisíce motocyklů ČZ 175 a Jawa 250 v jednoduchých vojenských verzích. Tiše stárly - nebyl na jejich použití nikdo cvičen. Pravděpodobně se v této fázi spoléhalo na vojáky ze zálohy. Spojovací příprava byla v nové době vedena tak, aby voják zvládl základy radiofonického spojení a ovládl základní spojovací prostředky. Byla pro vojáky, kteří nebyli zařazeni přímo na funkce u spojovacího vojska a u spojovacích jednotek vševojskových útvarů pouze zaměstnáním informativním a vedla k tomu, aby dokázali ovládat vnitřní hovorová zařízení tanků, bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů. Na úrovni družstev pak museli zvládnout ovládání spojovacích prostředků krátkého dosahu. Pro zjednodušení je pak zajištěno to, že vojenský rádiový provoz je veden radiofonicky. Do spojovací přípravy byl zahrnut i provoz po polních telefonních linkách a používání telefonních přístrojů ve stálých posádkách. Dále vojáci byly povinni zvládnou hláskovací a kódovací tabulky Velitelé družstev a střelci operátoři pak museli zvládnout v plném rozsahu provoz rádiových stanicí pro vnější spojení mezi sebou navzájem a s nadřízeným velitelem. V období sledovaném tímto pojednání se používaly tyto spojovací prostředky: Hovorové zařízení R-124 které sloužilo pro dohovor mezi příslušníky osádky tanku Rádiová stanice R-123 a R-123M sloužila v tancích T-55A a  AM k vnějšímu spojení, modernizovaný typ pak v tancích T-72 pro spojení mezi tanky na úrovni čet a v rotě. Rádiová stanice R-113 radiostanice obrněných transportérů Rádiové stanice pro spojení na úrovni jednotek rota,baterie R105d    36,0-46,1 MHz    pěchota a sesedlé motostřelecké jednotky R108d    28,0-36,5 MHz    dělostřelectvo R109d    21,5-28,5 MHz    protivzdušná obrana R114d    20,0-26,0 MHz    tankové jednotky-velitelské tanky Radiostanice R-105D, R-108D, R-109D byly zkonstruovány v padesátých letech v Sovětském svazu a používaly se ke komunikaci od úrovně divize až po rotu. Zajímavostí je, že radiostanice této řady sloužily u naší armády až do 2. poloviny devadesátých  let i přes svou značnou zastaralost. V průběhu více jak čtyřicetileté služby těchto radiostanic u nás, bylo v SSSR zkonstruováno několik dalších, modernějších typů jako např. řada R-105M již na bázi tranzistorů, či ještě modernější R-107. Žádný s těchto typů však do naší armády zaveden nebyl, především z finančních důvodů. Radiostanice R-105D, R-108D, R-109D byly v podstatě identické typy lišící se jen frekvenčním rozsahem (R-109D 21.5-28.5MHz, R-108D 28-36.5MHz, R-105D 36-46.1MHz.) Velkým nedostatkem byla značná hmotnost kompletu, která dosahovala až 20 Kg, což kladlo značné nároky na fyzickou kondici radisty. V praxi se proto častěji používaly na vozidlech. Z tohoto důvodu byl již v základním kompletu obsažen vozidlový držák antény s přípojným kabelem. Napájení obstarávaly dva olověné akumulátory každý o napětí 2,4 V. Vysílací výkon radiostanice byl 1,2W. Provoz výhradně simplexní telefonií. Veškerý tento materiál se vyznačoval velmi solidní odolností mechanickou a mimořádnou spolehlivostí. Na závadu byl pouze fakt, že tyto radiostanice byly dost rozměrné a těžké. Zvláště radiostanice R-105D byla mimořádné zařízení. Bylo ji možno mimo normální spojení používat i jako retranslační zařízení a někdy bylo možno ji umístit na vyvýšené místo a ovládat ji dálkově pomocí polního telefonu. O její odolnosti svědčí i to, že jsem viděl jak spadla za jízdy z vozidla T-148 a jiná Tatra ji přejela všemi koly. I přes tento deformační počinek si radiostanice zachovala funkčnost. Rádiové stanice pro spojení na úrovni družstvo-četa a mezi veliteli čet a velitelem roty RF-11 RF-10 RF 11 M/2 je jednoduchá, polní radiostanice krátkého dosahu vyráběná v 60. letech. Její konstrukce vychází z německé radiostanice KlFuSpr (Klein-Funk-Sprechgerät) vyráběné během 2. světové války. Komplet obsahuje dvě základní jednotky: vlastní radiostanici a oddělený napájecí zdroj, obojí nesené na opasku radiooperátora. Model RF 11 M/2 byl pozdější verzí stanice RF 11 a RF 11 M, které jsou vzhledově identické, ale pracují ve frekvenčním rozsahu 23 - 28 Mhz. Stanice RF 11 M/2 pracuje narozdíl od svých předchůdkyň na frekvenčním rozsahu 48,5 - 51,5 Mhz. Při kanálové rozteči 150 khz má tak uživatel k dispozici celkem 21 kanálů. Vysílací výkon je minimálně 30 mW. Napájecí zdroj má napětí 1,5 V. Stanice byla nahrazena v sedmdesátých letech radiostanicí RF 10. RF 10 byla vyvinuta na přelomu 60. a 70. let pod názvem TAKT 1 pro spojení na úrovni četa - rota a poté zavedena do výzbroje naší armády. Její výroba pokračovala až do poloviny osmdesátých let. Celkem bylo vyrobeno 30 000 kusů. Stanice má 400 kanálů nastavovaných třemi přepínači. Kanálová rozteč činí 25 khz a frekvenční rozsah 44 - 54 Mhz. Jmenovitý výkon vysílače je 1 W. Je napájena suchým článkem o napětí 6 V. S prutovými anténami v středně zvlněném a zalesněném terénu je možno dosáhnout spojení až na 5 Km. Komplet radiostanice též obsahuje závěsnou drátovou anténu a směrovou dlouho drátovou anténu, která je určena pro dálková spojení. RF 10 byla nahrazena v devadesátých letech univerzální radiostanicí RF 13 Radmila, ale to už je mimo rámec tohoto pojednání.   Úvodní článek prevzat ze serveru: www.valka.cz - Historie CSLA I,II - Autor: Jaromír Vykoukal

nezadaný

† 21. 10. 2011 | kód autora: Mu8
  ČSLA obecně ČSLA byla součástí prvního operačního sledu Varšavské smlouvy, což vyplývalo zcela zákonitě z polohy naší republiky, kdy našim bezprostředním západním sousedem byla Spolková republika Německo a na jejím území rozmístěná i další vojska NATO. Území ČSSR bylo rozděleno do dvou teritoriálních vojenských okruhů, Západního a Východního. Západní vojenský okruh (s velitelstvím v Táboře) dislokovaný na území České socialistické republiky, z části i na Slovensku, byl předurčen válečně k vytvoření Československého frontu a měl ve své podřízenosti kolem 85% pozemního vojska. Východní vojenský okruh (velitelství v Trenčíně) byl dislokován převážně na území Slovenské socialistické republiky, měl ve své podřízenosti zbývajících 15 % počtu pozemního vojska, a na jeho teritoriu byly umístěny zejména vojenské školy, sklady, opravárenská a další týlová zařízení. Mírově byla ČSLA tvořena velitelstvími obou zmíněných vojenských okruhů s jejich svazky, útvary a zařízeními, 1. armádou (velitelství Příbram) a 4. armádou (velitelství Písek) - obě podřízené velitelství ZVO, 10. leteckou armádou (velitelství Hradec Králové), velitelstvím Protivzdušné obrany státu (Stará Boleslav), štábem Civilní obrany státu (Praha), speciálními svazky a útvary, vojenskými školami, výzkumnými ústavy a dalšími zařízeními. Hlavní bojovou sílu ČSLA tvořilo 16 vševojskových divizí, dvě letecké divize, dvě divize protivzdušné obrany státu, dělostřelecká divize, raketové a protiletadlové svazky a útvary. ČSLA provozovala 16 stálých letišť. Nejpočetnějším druhem ozbrojených sil bylo pozemní vojsko. Základem jeho bojové síly byly operační a taktické rakety, schopné ničit jakékoli cíle na vzdálenost mnoha set kilometrů. Součástí pozemního vojska byly motostřelecké a tankové svazky, útvary protivzdušné obrany. dělostřelectvo různého určení a specialní vojska, jako je ženijní, spojovací, chemické, železniční a výsadkové vojsko. Součástí ČSLA byly také útvary a zařízení druhů služeb, které vytvářely nezbytné technické, materiální a další podmínky a předpoklady k zabezpečení soustavné bojové připravenosti a pohotovosti bojových svazků a útvarů. Hlavní údernou silou pozemního vojska byly tanky, vybaveny přístroji pro vedení a řízení palby, včetné palby v noci. Důležitou úlohu v sestavě pozemního vojska plnilo dělostřelectvo, vybaveno různými typy děl a minometů, bezzakluzovými protitankovými kanóny a různými typy reaktivních zbrani, včetně řízených protitankových střel. Mírovou organizaci a dislokace pozemního vojska v 70 a 80 letech naleznete zde. Speciální druhy vojsk představvovali specializované a technické útvary, jednotky a součásti, schopné zabezpečit bojové nasazení motostřeleckých a tankových svazků i útvarů. Ženijní vojsko je vybaveno dokonalými silničními a zemními stroji, odminovacími tanky k zabezpečeni průchodu v nepřátelských zátarasech a složitou technikou k zajištění přepravy vojsk přes vodní toky a Jiné terénní překážky. Železniční vojsko ČSLA zajišťovalo výstavbu a obnovu železničních tratí včetně mostů a sdělovacích a zabezpečovacích zařízení. Spolu se ženýjním vojskem se podlílelo na likvidaci následků živelních a jiných pohrom. Výsadkové vojsko bylo vybaveno přepravními prostředky, protitankovými a protiletadlovými prostředky, účinnými zbraněmi pro boj v noci a prostředky spojeni a veleni. Vojenské letectvo ČSLA bylo vybaveno nadzvukovými reaktivními letouny, raketovými zbranémi a elektronickým zařízením. Ve výzbroji leteckých svazků a útvarů byly vedle nadzvukových bojových letounů také bitevní vrtulníky. Vojska protivzdušné obrany státu (PVOS) tvořily protiletadlové raketové útvary, útvary stíhacího letectva, radiotechnické a speciální útvary. copyright © http://www.csla.cz

Radiostanice RF-10

† 21. 10. 2011 | kód autora: Mu8
Rádiová stanice RF-10     Rádiová stanice RF-10 je určena pro spojení na stupni rota a četa mechanizovaných jednotek a u obdobných jednotek ostatních druhů vojsk. U spojovacího vojska se používá jako pomocný spojovací prostředek v některých soupravách radioreleových pojítek. Radiostanice RF-10 začala v 70. letech nahrazovat zastaralý typ R-105. Vyráběla se do poloviny 80. let. Od poloviny 90. let je nahrazována moderní digitalizovanou radiostanicí RF-13. Výrobce RF-10 je Tesla Pardubice. Určení: přenosná VKV rádiová stanice pro bezdrátové spojení. Umožňuje spojení s: R-105, R-107, R-111, R-123, R-173, RF-13, Kmitočtový rozsah: 44,000 - 53,975 MHz Kmitočtový odstup: 25 kHz Počet pracovních kmitočtů : 400 Druh provozu: jednokanálová simplexní telefonie s kmit. modulací (F3) Výkon vysílače: 1 W Nízkofrekvenční výkon: 0,1 - 30 mW Citlivost přijímače: 0,5 µV Maximální kmitočtový zdvih: +8 kHz Napájení: z 5 článkového akumulátoru NICD 4000 mAh o celkovém napětí 6V Doba provozu: 10 hodin při poměru vysílání:příjem 1:5 Provozní teploty: -35 °C až 60 °C Hmotnost stanice: 3,1 kg Hmotnost celé soupravy: 8,1 kg Antény a dosah: - s prutovou anténou 0,5 m - 1 km   - s prutovou anténou 1,5 m - 5 km   - s drátovou závěsnou anténou 3,34 m - 10 km   - s drátovou směrovou polokosočtvercovou 30 m - 20 km   SLOŽENÍ SOUPRAVY vlastní rádiová stanice dvě zdrojové skříňky s akumulátory mikrotelefon prutová anténa 0,5m svazková anténa 1,5m drátová závěsná anténa 3,34m na cívce drátová směrová polokosočtvercová anténa 30m na cívce zavěšovací provaz na cívce soubor technické dokumentace VÝZNAM JEDNOTLIVÝCH PRVKŮ Používání je jednoduché a na zadní straně radiostanice je uveden přehledný návod. Všechny prvky se nachází na horním panelu. Přepínač způsobu provozu: A. Vypnuto B. Kompresor v případě, že radista potřebuje šeptat tak RF tento slabý hlas automaticky zesiluje, sluchátko je tiché. C. Sluchátko má nastavenu normální hlasitost. D. Sluchátko je hlasité pro příjem v hlučném okolí.. E. Sluchátko je hlasité a šumí, používá se pro příjem velice slabých signálů. F. Test RF, sluchátko šumí, frekvence jsou podsvícené, zelená žárovka při zaklíčování svítí. Provoz (ladění) rádiové stanice: 1. Připojení prutové antény: Připojuje se do konektoru panelu a zajistí se křídlovou matkou. 2. Nastavení kmitočtu: Nastavuje se pomocí 3 přepínačů. (celkem lze nastavit 400 kanálů s odstupem 25 kHz). 3. Vlastní provoz: Přepínačem provozu volíme polohu, která je ovlivněna hlukem a vzdáleností 4. Návěštění: Vysíláme po odmlčení protější stanice signalizační tón. K vysílání tohoto tónu slouží tlačítka v horní části mikrotelefonu ( musí být zmáčknuto i klávesové tlačítko na mikrotelefonu). 5. Kontrola zdrojů: stav je indikován žárovkou na panelu , svítí-li červená je nutno zdroj vyměnit. 6. Ukončení provozu: přepínač způsobu provozu se otočí do levé krajní polohy, odpojí se mikrotelefon a anténa. PŘÍSLUŠENSTVÍ RADIOSTANICE RF-10 PRO PROVOZ VE VOZIDLE Skříňka A Skříňka A slouží k napájení radiostanice, ovládání radiostanice (včetně ovládání z telefonní linky) a ve spojení se skříňkou B pro vnitřní hovor (interkom). Vestavěný nabíječ umožňuje nabíjení zdrojové skříně pro RF 10. Je možné připojit reproduktor o impedanci 8 Ohmů. Skříňka A se může používat i samostatně. Takticko - technické údaje: výstupní napětí pro radiostanici (zátěž 6,8 kOhm) 0,35 V NF výkon na výstupu pro sluchátka (zátěž 300 Ohm) 100 mW NF výkon na telefonním výstupu a/b (zátěž 600 Ohm) 1 mW NF výkon zesilovače (zátěž 4 Ohmy) 2 W napájecí napětí pro radiostanici 6 až 7,8 V nabíjecí proud 315 až 500 mA napájecí napětí (- pól na kostře) 10 až 15 V odběr proudu 2,75 A při 12 V provozní teploty - 50 C až + 65 C Skříňka B Skříňka B může být použita pouze ve spojení se skříňkou A. Slouží pro vnitřní hovor se skříňkou A a k ovládání rst. Je možné připojit reproduktor o impedanci 8 Ohmů. Takticko - technické údaje: NF výkon na výstupu pro sluchátka (zátěž 300 Ohm) 100 mW napájecí napětí (- pól na kostře) 10 až 15 V odběr proudu 350 mA při 12 V provozní teploty - 50 C až + 65 C Skříňka F Skříňka F je průchozí filtr, který snižuje vliv rušivých napětí z palubní sítě vozidla na funkci ostatních dílů. Zařazuje se mezi svorky palubní sítě a skříňku A (resp. C, má-li palubní síť vozidla napětí 24 V). DALŠÍ PŘÍSLUŠENSTVÍ RADIOSTANICE RF-10 Skříňka D Nabíjení zdrojů bylo řešeno buďto skřínkou A, kde mohla být nabíjena pouze jedna zdrojová skříň najednou, nebo samostatnou skřínkou D. Tato skřínka dokáže současně nabíjet až 6 zdrojových skříní. Nabíjecí proud je stejný, jako u skřínky A a to 450mA až 480mA, to znamená, že nabíjecí doba se pohybovala od 10 až do 12 hodin. Vstupní napájení skřínky je řešeno 24V a potřebný proud je 3A. Každý výstup je vybaven zelenou kontrolkou, která signalizuje připojení baterie. U této skřínky je potřeba si dát pozor na dostatečné chlazení. Skříňka E Jedná se o klasický zdroj z 220V na 24V, nebo 12V a proudem 3A. Návod na RF-10 si můžete stáhnout zde Převzato z http://www.vu9967.cz/technika/radio/rf-10/rf-10.html Zpracoval Bagr Prameny: Skupina metodiky výcviku 61. Spojovací brigády Beroun www.volny.cz/adalf http://otabouska.vellum.cz/  
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.